R o z d r o j o v i c e "Po sedmi letech domovarnictví jsme si splnili sen a postavili minipivovar v Rozdrojovicích. Na našich začátcích vaření piva jsme využívali sporáku u nás doma. Pivo jsme dávali kvasit mamce do šatny, což ovšem nešlo dělat napořád, tudíž jsme museli najít jinou alternativu. Časem jsme se proto přesunuli ven, kde jsme domovařili na hořáku a pivo již dávali kvasit do sklepa. Nyní jsme se posunuli ještě dál, vaříme v minipivovaru." Tak zní popis rozdrojovického řemeslného pivovaru Rojc. Pojďme nakouknout do provozu, který funguje i díky podpoře Místní akční skupiny Brána Brněnska ještě víc. Na otázky odpovídal majitel minipivovaru Igor Ingršt.
To zní jako dobrý punk. :) Z čeho vychází název pivovaru, má něco společného s domovskými Rozdrojovicemi?
Název pivovaru je slangové pojmenování obce Rozdrojovice. Prostě Rojc.
Kolik vaříte piv a jakých?
Momentálně máme v nabídce více než 10 druhů. Nabízíme svěží jedenáctku Garrigue, kterou jsme poprvé navařili 28. října 2018 na sté výročí Československa. 1402 je dvanáctka s plným tělem a vyvážená chmelovým aroma. To číslo proto, že roku 1402 se objevila první písemná zmínka o Rozdrojovicích. Pro ty, co rádi experimentují, máme pivo typu Session IPA s názvem Marahau, což je partnerská vesnice Rozdrojovic z Nového Zélandu. Inspirovali jsme se Zélandem i v pivu Manuka, kdy používáme tamní speciální bylinu manuka, dovezli jsme si ji z pivovaru Mussel Inn. Zajímá nás dělat nové druhy piva, baví nás to. Pivo Hemr se zase jmenuje dle přezdívky sládka Michala Stráského. Na pivo Moa používáme novozélandské chmely stejně jako na Funky – to je úplná smršť svěžích vůní, a získává stále více na oblibě. Dále nabízíme i černé pivo La Negra, voňavou pšenici 11 Lucky Rojc. Každé naše pivo má svůj vlastní příběh. A etikety kreslí Gábi, moje manželka.
Zmiňujete město Marahau a bylinu manuka, neboli balmín košťatý. Byli jste se inspirovat na Novém Zélandě?
Ano, několikrát jsme Nový Zéland navštívili, Rozdrojovice s lidmi v Marahau mají uzavřené partnerství. Nejdříve vzniklo kamarádství s místními kluky z Park Café a pak nás začalo zajímat, jak se na Zélandu vaří pivo. Našli jsme si cestu do pivovaru Mussel Inn, děláme podle jejich upraveného receptu naši Manuku a my se je zase snažíme zdokonalit při výrobě českého ležáku. Lístky manuky pro nás sbírají, suší a posílají k nám do pivovaru.
Dle wikipedie je to "kouzelná bylina", která dovede zatočit s kde čím... Pěstujete si ji tady u nás?
Tato dřevina je ceněná pro med. Včely z jejího pylu vyrábějí velice cenný a také drahý med, protože často roste ve neznečištěných horských oblastech. Zkoušíme manuku u nás na zahradě, uvidíme, zda přežije české zimy.
Které pivko je u zákazníků nejoblíbenější?
Nejvíce se prodává klasika pivo Garrigue, český pivař má nejraději ležák. Z dalších je hodně žádaný lehký a voňavý ejlík Moa. A pro fajnšmekry Funky, Marahau či Manuka.
Které máte nejraději vy a proč?
Já piju, na co mám chuť, ale mám rád piva dobře pitelná a svěží. Navíc při vaření piva musím stále ochutnávat, takže nemám jednu nejoblíbenější značku.
Máte nějaké další speciály, či se na nějaké novinky v nejbližší době chystáte?
Poslední novinkou je jedenáctka Skot, lehce hořký a jemný ležák, který jsme udělali speciálně pro Skoty, jak je nám, lidem z Rozdrojovic, též někdy přezdíváno. Takové pivko na celovečerní popíjení. Chystáme i nějaké pivo na zrání v dřevěných sudech, chceme na podzim zkusit cider. Neustále vymýšlíme nové druhy a dále v tom budeme pokračovat. To nás prostě baví.
Pamatujete na svoje první pokusy? Dalo se to pít?
Pivo se vždycky vypilo, i když musím přiznat, že mělo jinou kvalitu než dnes. Vařili jsme na sporáku a měli hodně amatérské výrobní postupy. Jak jsme postavili pivovar, je to radost, protože výrobní proces a dobrou kvalitu máme pod kontrolou. Nicméně domovarnickou výbavu používáme neustále pro naše experimentování.
Jste si sami sládky, nebo vám produkci někdo hlídá?
Jsme si sami sládky, já a Michal Stráský, hodně jsme se naučili za ta léta při našem domovaření. Syn Matěj se stará o prodej, organizaci pivovaru a aby vše fungovalo.
V úvodu zmiňujete, že od domovaření jste přešli k minipivovarnictví. Kdy to rozhodnutí přišlo, proč a co takový krok obnášel?
Už když jsme stavěli náš nový dům, tak jsme mysleli na sklepní prostor pro vaření piva. Prostor vznikl, podařilo se nám získat dotaci z Místní akční skupiny Brána Brněnska na technologii pivovaru, zbývající část jsme dofinancovali z vlastních zdrojů a bylo to. Nicméně jsme nečekali, že se nám pivovar takto pěkně rozjede a dnes už nám sklepní prostory nestačí. Pokračujeme stále dál a nyní se chystáme na rozšíření.
Jak řešíte současnou situaci, kdy jsou restaurace zavřené? Zapojili jste se do pivních iniciativ, rozjeli více e-shop?
Pivo jsme dováželi do pivnic, které chtějí speciální pivo. Nejdříve nás současná situace donutila lahvovat - což nás zase donutilo se v tom zlepšit, prostě krize je příležitost. Dodáváme lahve do pivoték a obchodů, nyní i do Globusu, dcera s přítelem jezdí prodávat s dodávkou po okolních obcích. Více jsme rozjeli i náš e-shop. Dodáváme i do ochutnávkových hospod.
Na co v souvislosti s vaším podnikáním těšíte?
Těšíme se na nové prostory. Nyní musíme denně zvládnout jedno patro schodů ze sklepa s vynášením surovin, sudů a podobně. I když je to dobré fitness, tak se těšíme na zjednodušení provozu minipivovaru. Budeme mít na vše dostatek místa a navýšíme výrobní kapacity. Nejvíce se ale těšíme, až zase začnou fungovat normálně naši hlavní zákazníci – hospody a restaurace, protože čepované pivo od výčepního s láskou je vždycky nejlepší…